Větrná bouře v noci a ráno rozbitý dalekohled na balkoně...Dopoledne procházka ke splavu...Loučím se s fňuknou, odpoledne jí odevzdám Vaškovi do úschovy, on je teď jejím vlastníkem...ale hrál na ní už můj tatínek, v hospodě, ale i svatby, aby si přivydělal...potom jsem jí týral já, měl jsem jí také dva roky na vojně...má hodně šrámů, ale hlas má pořád sametovej, je stará nejméně 120 let...Heligonky jsou Vaškova láska, tu mou/tatínkovu fňuknu bezvadně zrenovoval, vážím si toho...Vašek má také lásku k různé fauně, např. zpola ochočená vydra...Tak ty moje fňukno, snad na jaře nashledanou...