Ráno je opět pošmourné a tak zůstane po celý den. Hned po rozednění jdu jako vždy propustit slepice z jejich příbytku. Po včerejším útoku jsou pořád bázlivé a opatrné. Pejsci se rychle vyvenčí a hurá zpátky do tepla. Dcera s vnučkou odjíždějí do dětské knihovny. S ubývajícím světlem je méně vajíček, ale stále ty naše hrdinky snáší každá minimálně vajíčko obden. Kdybys jen věděla! vypravuje mi jedna z nich a zmiňuje včerejší útok jestřába. Já vím, maličká, je to život plný nebezpečí a nástrah! Buďte pozorné a opatrné, držte se v křoví a poslouchejte ptáky, varují vás. Na hlavou mi zní kouzelné cukrů cukrů obecních hrdliček žijících v kostelní věži. Konečně jsem natiskla poslední linoryt, zatím nevím. Skoro celý den trávím u PC, pálí mě oči. Můj pracovní den sestává ze zírání do monitoru, focení, vaření a bloumání - to je vlastně úplně nejdůležitější, protože si tak třídím myšlenky. Večer jsme jeli na návštěvu k synovi a snaše podívat se na vnučky.