Dvakrát obcházím celý Albert k ceduli na prodejně textilu, než mi dojde, že mám jít tedy opravdu tam, kde je zásobování. Jdu pro další látky a vchod do prodejny je zadním vstupem, kde čekáme mezi starými pračkami, mřížemi a cedulí "pozor, hrozí zřícení". No, budiž. Látky mám, mise splněna. :) Po návratu domů vyrážím na procházku do lesů. Kochám se, užívám si, že jsem úplně sama a mám zkrátka radost. Strach, který u mě převládal první týden a něco, zmizel a já jsem klidná. Zbytečně nad ničím nepřemýšlím... chci se smát, tak se směju. Chci si vykoupat nohy v potoce, tak jdu do potoka a potom brouzdám bosa trávou. Vnímám všechno TADY A TEĎ a venku prostě nemyslím na "blbosti". Není tam internet, noviny ani zprávy, je tam božský klid! A já jsem strašně ráda, že bydlím na vesnici a do lesa to máme co by kamenem dohodil. Večer opět zasedám ke stroji, protože ne všichni můžou být momentálně takhle v klidu a bokem od centra dění. Například ti v první linii... Klid. A lásku všem. Tady a teď. :)