Vraťme se k tomu proč právě tento týden. Marek Tihelka, který nám vyrobil roušky WoL pro štáb dokumentu FILM COVID19, mi poslal plátno potištěné čtyřmi logy WoL … to je ovšem výzva, že jo. A to se propojilo s dlouholetým plánem Singrovku vyčistit a rozchodit, šila naposledy někdy v roce 1985. Na první dobrou jsem nic neušil, protože práce s jeho rozchozením skončila až za tmy a když stroj pořídil první pravidelný steh, tak mi máma prozradila, že děda večer nikdy nešil černé věci. Chápu proč … navléct černou nit na černém pozadí při světle žárovky je docela velká výzva. No a hlavně mě zastavila ta splátková knížka, nad kterou mi teď jdou slzy do očí. Nicméně jsem to nakonec dokázal a všimněte si, jak rouška mámě sluší.