Dneska si to udělám trochu veselejší, první zastávka je Konnopkes bistro, které bylo založeno 1930. Motám se uličkami Prenzlauer Bergu, na vše je tu dost místa: mezi domy porostlými často břečťanem je dost prostoru na velké předzahrádky kaváren a restaurací, ale i na obou stranách zaparkované řady aut a obří (fakt obří!) stromy. Do toho všechno ještě obousměrná silnice, ale ne betonová. Všude dlážděná. Míjím plakát na Lindinu výstavu, opět píšu v kavárně a pak vylezu na Frankfurter Tor a nestačím se divit, kde jsem se to zase ocitla. Musím na můj nejméně oblíbený Alexanderplatz. Nechala jsem si tam vyvolat film, ale už takovou hloupost neudělám, přijde mi, že je to akorát pokažené a další už jedině do FotoŠkody. Večer se vracím a prohlížím fotky z foťáku a mobilu.