Ráno zase pracovní, vlastně mě tohle vůbec nebaví. A dneska si asi můj mozek řekl, že nebude dobrý den, a tak se samozřejmě i stalo. Všechna práce, co jsem udělala dnes a včera, přišla vniveč, zapomněla jsem si zapnout mikrofon. Jedu aspoň zase na Karlák zamávat babičce za dveřmi, tentokrát už mi vůbec nedovolí tam stát před otevřenými dveřmi s rouškami a rozestupy, ale chápu to. Berousek si asi něco měřil. :-D Brečet je vyčerpávající, už to nebudu dělat. Radši pořádný večerní běh a potom super jídlo doma.