Ve Velešíně je dnes pouť...zaparkuji u mé rodné chalupy...Naproti přes ulici bývala za mého dětství strojírna, která mě tehdy fascinovala a pan Doucha byl správnej chlap a dobrý soused...až do roku 1948, potom tam "hospodařil" kdekdo, až to chcíplo docela...Nikdo však asi neměl to srdce, aby zlikvidoval i tu nádherně vyvedenou firmu, kterou jsem míval denně před očima...a je tam dodnes...to je dobře, je fajn, když po bližním něco symbolického přetrvává...Celé sváteční odpoledne jsem pak strávil u mé sestřičky Marie a Bohouše...a Majdy...a na špekáček po všech těch dobrotách pochopitelně zase nedošlo...