Lítám kolem Toničky a jsem docela vyřízená. Nechce mě od sebe pustit na krok, do toho ty její bolavé zoubky. Na oběd jdeme k Janince a tam Tonička řádí, lítá, trhá ozdoby ze stromečku a já už jsem teda k.o., tak pak jdeme s Jiříkem domů s pláčem... Jakoby to Tonička tušila, usne u Jiříka v nosítku na strašně dlouhou dobu, takže si stihnu dát i klidnou vanu a poležet si na gauči. Krása. A Jiřík se dnes vrací s Cairem do Prahy, já ještě zůstávám u našich.