Ráno mi přišel pozdrav od vnoučka Oskara...Konečně a na poslední chvíli se vypravím na Žofín a odtud levá-pravá, svým loudavým tempem absolvuji tu nejhezší vycházku, jaká se mi zde naskýtá: údolím řeky Černé k vodní nádrži Zlatá Ktiš a lesem obloukem zpět na Žofín...celou cestu nepotkám ani živáčka, ale právě na hrázi mě předběhnou dva mladíci, což je přímo osudová záležitost...oni jsou již pár dnů na vandru z Mikulova a jejich cíl je na šumavské Modravě, já jsem přjel-přišel z Havířova...a potkáme se v jeden moment na hrázi rybníka s úmyslem se vykoupat...no, učinili jsme tak všichni...Večer ještě zajedu do Velešína, na hřbitov za rodiči a na zahradě se rozloučím se sestřičkou Marií a s jejím manželem Bohoušem...