Barbořiny oči zůstávají suché. Hledí vlídně, tak vlídně jako už dávno ne, vlastně ten pohled Barku hladí a sděluje jí, že navzdory všemu zůstala pro svou matku tou malou holčičkou, která ve čtyřech letech kňourala během solné pouti do Wieliczky a chodívala pást kozu do kopce nad kolonií, která kdysi měla hodného tatínka a bratra, než je uhlí pohřbilo, která vypomáhala v hospodě u Mokrošky a dělala ograbčoru na šachtě, která porodila čtyři děti a hezky se o ni k stáru a v nemoci starala, i když za to sklízela jen nevděk …
Karin Lednická