Tento den jsem se pohybovala v městě mramoru, Carraře. Z jedné strany je obklopeno mořem, z druhé sevřeno horami, masivy zdejšího proslulého bílého mramoru, původně mořským dnem. S tímto materiálem pracoval i Michelangelo, je z něho postavena půlka Florencie a nejslavnější renesanční sochy mají svůj původ zde. Lomy zde aktivně fungují již od doby římské. Ráno jsem se procházela po pláži a užívala si slaný vzduch. Jsou tu přístavy, odkud se pečlivě zabalené mramorové bloky expedují do celého světa v nákladních lodích. Počasí bylo jedním velkým paradoxem: něco mezi slunečnem a orkánem, bez nadsázky. Kolem poledne nás stihla silná bouřka. Na její následky ten den v Římě zemřeli čtyři lidé. Vysoho v horách mezitím těžkotonážní stroje kawasaki pomalu rozebírají jednotlivé vrcholy na kvádry a obřími ozubenými strunami se zde mramor řeže jako bochník sýra. Měla jsem tu čest a mohla jsem navštívit nejvýše položená místa. Zvláštní klid.Člověk tu stane před monumentem.