Ráno se budím jen s přemáháním, skoro celou noc jsem nespala - pochopitelně. Nálada je mrazivá, životní energie nulová, zato pocit bezmoci panuje. Adama ráno vezeme k babičce a já se rozhoduji, zda vůbec pokračovat s WOL, bez zrcadlovky... Musím se hodně přemáhat. Hned ráno rozbiju zrcadlo a rozšlápnu talíř po kočkách... Odjíždím do divadla podívat se na "Odcházení" Václava Havla v podání kolegů ochotníků. Mám strašlivou náladu, odjíždím raději domů. Pavel zatím dokončil Adamovi jako překvapení pořádný železniční most... Kupuju si čokolády na bebíčko... V osm večer zvládnu ještě jedno báječné představení, režisér Valeš ale nemá rád focení, ba přímo jej zakazuje. V noci padám únavou a chandrou.