Dnes to není o moc lepší, jen pomalu začínám chápat, že je to definitivní. Nenávidím toho zloděje. Ale kocoury to nezajímá, snídat se musí... Vybičuji se k uvaření těstovin se zelím a slaninou, máme to rádi... Po obědě jedu pro Adama k babičce. Cestou se stavíme ve večerce pro kočičí konzervy. Překvapení - most - mělo veliký úspěch. Na večer jedu k přátelům, k Dáše a Pepovi, koná se u nich meditační sešlost. Martin, který vede dnešní "seanci", hraje na "digeridou" a tibetskou mísu. Odpoutat se od myšlenek na Canona, kterého už nikdy neuvidím, ani fotky, co byly na kartě, se mi ale nedaří. Po meditaci ještě dlouho, předlouho vykládáme u stolu a mně je konečně trochu lépe.