Probuzení v hamace bylo nádherné. Přežila jsem, juchůůů. cesta do Žitkové. Slunce se rozhodlo mne odrovnat. Po pár hodinách konečně občerstvení na chatě Jana, kde jsem potklala svého šéfa, no o náhody je tu postaráno....Zase jsem sešla z cesty, ale už se tomu jen směju. Když jsem vystoupala poslední převýšení a stála jsem v Žitkové, všechny varianty myšlenek, byly v tom pohledu. Na Kopanicích mi dali krásný čistý pokoj a já ze sebe smývám přilepené jehličí. Dávám si večeři a pivečko. Tělo už nechce chodit, ale já se ho neptám a jdu ještě poslední 4km, podívat se na dům poslední žitkovské bohyně....