Venku asi spadla mléčná dráha na Bystrc, jinak si to nedokážu vysvětlit. Dneska už se cítím zase o něco líp, ale mezi snídani a obědem si jdu zase lehnout a spím. Dělám už i nějakou práci a odevzdám. Po obědě jedeme do Tasovice k rodičům pro Elišku. Když přijedeme tak zrovna spí, takže si dám ještě kávu a pokecáme s mamkou. Taťka je v práci. Už to má myslím jen 2 a něco roku do důchodu. Volá mi prababička a ptá se mě, jak se cítím a co je to covid. Vyprávěla mi, že jí sousedka vzala peněženku, protože tam měla 2000,- Kč, ale nejvíc mrzí, že tam měla fotku kluka, s kterým chodila před 65 lety. Chodila s ním ještě předtím, než potkala mýho pradědu a založila s ním rodinu. Vztah jim překazila vojna a ona lituje toho, že o tu fotku přišla. Chtěl jsem si přehodil zimní kola na auto, ale cítím, že na to ještě nemám sílu.