Život na planetě Zemi očima jejích obyvatel

Přihlášení

Průvodce

Najít lidi

předchozí den následující den

Když tě osud srazí na kolena - 19. 1. 2024

Když tě osud srazí na kolena

Miroslava Šindelářová Důchodce Česká republika Černovice u Chomutova

Sdílet týden

Hodnocení 4,80

14. 1.Neděle

15. 1.Pondělí

16. 1.Úterý

17. 1.Středa

18. 1.Čtvrtek

19. 1.Pátek

20. 1.Sobota

S probuzením se ke slovu hlásí uvědomění si mrazivé a tvrdé reality mého života.Bojuji s osudem,který mě srazil na kolena...žádná antidepresiva!...mám na to své metody a dva láskyplné spolubojovníky.....

Komentáře

Facebook

Twitter

Komentáře

Musíš být přihlášen, abys mohl přidat komentář.

Přihlášení Registrace

Děkuji ještě jednou všem za podporu a komentáře.

Úprimnú sústrasť, neviem čo viac dodať, snáď len, že prajem, nech je lepšie najprv zdravotne a neskôr aj na duši...

Ahoj Mirko. Je mi moc líto, jak si s tebou život pohrál a přeju ti, aby ti alespoň trochu zasvítilo světýlko na konci tunelu. Opatruj se a brzy se tady ukaž.

Upřímnou soustrast, život bohužel přináší i takovéto bolesti. Jíst pít a dýchat ale nestačí. Chce to zaměstnat mozek, aby přišel na jiné myšlenky. Fotografování mi přijde jako vhodná terapie. A WoL (YoL!) jako skvělá motivace. Zdravím a držím palce...

Upřímnou soustrast...

Uf... Byla jsem tak ráda, že tu zase vidím tvůj týden, ale i mně nakonec chvíli trvalo, než jsem opět zaostřila na monitor... :-( Mirko, je mi moc líto, že Luba odešel. Bohužel, na někoho tento úděl vždy vyjde. Když se zároveň dostaví nemoc, je určitě o to těžší, se s tím vším poprat. Jíst, pít a dýchat je rozhodně dobrý začátek. A ano, uvař si, tvé tělo si to zaslouží. Navíc se zvládneš postarat o kočky, dojet k lékaři, dát si sprchu, nakoupit, udělat WOL a jsem si jistá, že i spoustu domácích prací atd. To přeci není tak málo! Mirko, ať je ti lépe, na těle i na duši :-*

Musí to být hodně těžké, Mirko. Vzpomínám na pražské setkání woláků před 10 lety. Tenkrát, pro všechny woláky vlídné přátelské atmosféře, velké pohodě a krásném počasí, jsem měl tu čest Vás, sympatický pár, Luba a Tebe poznat. Opožděně, prosím, přijmi mou upřímnou soustrast.

🙏🏻je ťažké nájsť slova povzbudenia pri toľkom smútku a bolesti…prajem veľa, veľa síl, a snáď aj WOL zaberie ako jedna z možností nájsť drobné radosti…

Zdeňku,je to moc zlé a polovina nás se tomu nevyhne..... děkuji Ti za komentář.

Alenko, děkuji za soustrast a komentář.

Návrat po letech udělá vždy radost, jenže tento týden o radosti není. Nedokážu si představit co se musí dít v hlavě i srdci když ho něco takového potká. Držím palce, ať se život alespoň trochu vrátí do normálu! Přeji sílu do nové životní cesty a třeba i další týdny na WOL pomohou! Tady člověk nikdy není sám! Mě osobně to pomohlo, když se mi před léty zhroutil rodinný život. Tehdejší výlet do Ostravy oslavit s dětmi a Woláky moje narozeniny, na to nikdy nezapomenu. Tehdy bych se doma musel asi opít do němoty!

Miruško... Příjmi nejprve moji opožděnou "Upřímnou soustrast"... Nevím má teď dál na to všechno říct... Je mně to moc líto! Věřím, že se Ti podaří najít svou novou cestu, už tento week je dobrým znamením. Přeju Ti, aby terapie byla úspěšná (a také všechny které zmiňuje LenkaP.) a Ty jsi se nám znovu ozvala. Opatruj se a drž se!

Milí přátele,moc Vám všem děkuji za projevy přízně a účasti.Vážím si Vašeho přátelství.Pokud se mi podaří najít svou cestu..... ozvu se.Mirka

Je mi to moc líto... na dálku posílím modlitbu...

Moc mě to mrzí... To je velice silný týden. Kéž terapie (kočičí, Wol i psycho) pomáhá.

:-(

Život bez zvířecích přátel je pro mne nepředstavitelný, stejně jako pro Tebe. Kéž jste spolu šťastni 🍀❤️❤️❤️

Život se vší svou surovostí a bolestí, která je jeho neodmyslitelnou součástí...Před rokem jsem sama okusil tu bolest, když mi umřel tatínek, nejhodnější člověk v mém životě. Mirko, život se s Tebou nemazlí, málokdo se potýká většinu života s takovou mírou bolestí jako Ty.Nesmírně si Tě vážím a každou tu fotku tady prožívám a opravdu pláču...Kéž vše vydržíš, zdraví a mnoho sil v léčbě Ti přeji.

Ahoj, Mirko...nic jsem netušil a skoro jsem se na Tebe zlobil, že už Tě tady nevídám...Teď tedy už vím a důvod mi vyrazil dech...je to smutné, je mi to moc líto a tento week mi vehnal slzy do očí...Má sporadická setkání s Tebou a Lubou byla vždy příjemná a milá a těžko se smiřuji s tím, že v této sestavě už nikdy nebudou...Ale na Tebe se budu těšit, přeji Ti brzké uzdravení a potom snad...

Jako Zděněk mám smíšené pocity. Skoro veškerý volný čas trávím se svým přítelem, mou milovanou ženou. Asi bych si přál byt první kdo odejde. Ale to nikdo neví, zvlášť v mém věku, kdy se začínají objevovat zdravotní problémy, které i na duchu nepřidají. Snažím se tomu vzdorovat a držet se hesla Carpe diem. Přeji Ti zdravíčko a užívej dne! Věz, že my Woláci jsme s Tebou!

Děkuji.

Ahoj Mirko ... moje radost, že Tě tady vidím, se mísí se smutkem z toho všeho co Tě potkalo. Moc mě to mrzí a je mi to líto. Zbývá radost z toho, že jsi dokázala vytvořit tento skvělý týden, ve kterém na pozadí smutku prosvítá naděje, že usilovně hledáš chuť žít stále i bez Luby a odhodlání bojovat s každodenními starostmi. Přeji Ti hlavně pevné zdraví a osobně moc děkuji za tento týden … je v něm velká inspirace pro všechny, co si s nimi osud nějak zahrává.

twitter komentÃ¡Å™e