Na Hamrech je na cestě sníh. Zorinka. Čertík. Zamrzlé okno v kůlně. Polévka. Na lesní cestě. Na starých pohlednicích je zachycena Ostrava, tak jak ji už nijak nikdo neuvidí. Pamatuji ji zadýmenou, s šachtami, lanovkami na uhlí nad hlavami, syrovými haldami, páchnoucími šlámovišti, plameny a rachotem...Páchnoucí ovzduší bylo nabité nadějí a mělo víc "duševního kyslíku" než v pralese tropickém. ... a na konci týdne jsme z vlakového nádraží, pod tou gigantickou, jak z románu Julese Verna, zvláštně vypadající koksovnou, odjížděli směr Beskydy. Někdy i o půlnoci. Pivo. Noc.