Loučím se s Mazlíkem...nějakou dobu teď budu muset fotit na mobil. Vyrážím do nemocnice. Příjem je dlouhý. Renovuje se gynekologický pavilon, a tak mají pronajaté prostory v několika dalších budovách. Po příjmu tak pro změnu čekáme, až si pro nás někdo přijde - co peklo schvátí, to už nenavrátí a sami už nikam nesmíme. Během čekání jsem se seznámila se spolutrpitelkou. I když to chvíli vypadalo, že nám přidělí různé pokoje, nakonec se povedlo a jsme ubytované spolu - HURÁ! Máme radost, opravdu jsme si sedli. Od staniční sestry Petera jsme obdrželi raketky - dezert po večeři. Jen si to neberte najednou, máte jeden záchod spolu s vedlejším pokojem :-D S Danou bavíme sestry, které nás několikrát načapaly, jak klečíme na polštářích a čučíme na Vršovice. Na večeři jsme se těšili a uznáváme, že to vůbec není špatné, na lehčí stravu. Večer nám začala mučírna - raketka, kanyla, mytí pupíků, prášek na spaní...hlavně si ho vezměte až po 22h, ať mi tu neřádíte už ve 3 ráno. Sestra je bezvadná!