Dobré ráno táto, máš dnes narozeniny a kdybys tady byl, tak by ti právě bylo 90 let. Věnuji tento týden tobě, strávil jsem ho na soustředění nadšenců FUJI v Beskydech. Vzal jsem tam soubor, který je o tvých posledních dnech a po jeho prezentaci na Festivalu fotografie v Blatné ležel několik let sbalený v garáži. Nebylo mým plánem, aby mi u toho šly slzy do očí a už vůbec ne, aby se to stalo i dalším lidem. Je to život a nejsme zdaleka sami, komu se to stalo. Vytáhl jsem tvého milovaného Trabanta a projel ho … a jako bonus ho použil jako taxi … a byl jsem za mámou, vozil jsem ji po Orlové a vzpomínali jsme na tebe … potkali jsme také Kubu s Katkou … a pak jsme si spolu povídali na hřbitově, však víš … v Trabantu jsem našel od Romana dárek pro tebe a pro mě a tak máme oba dva krásné ručníky pro stopování ve Vesmíru (jistě víš, že pro vesmírného stopaře je to nezbytná výbava) … jsou stejné a modré a tak se krásně poznáme, až se zase setkáme … ahoj táto … myslím na tebe …