Fotím den o wellbeingu a moc mě to zajímá. Na pár workshopech se natolik zapomenu, že na poslední dva musím běžet, abych je stihl nafotit. Zažil jsem dnes při focení úplně nový pocit. Fotil jsem workshop, kde účastníci tančili se zavřenýma očima. Byl jsem tam s nimi předtím, než aktivita začala, a pak jsem odešel. Vrátil jsem se, až měli oči zavřené. Tančili pomalu a měli okolo sebe dostatek prostoru. Snili jste někdy o tom, být při focení neviditelní? Já ano. A dnes se mi tato představa vyplnila. Nastavil jsem si neslyšnou elektronickou závěrku a chodil mezi účastníky. Fotil jsem je v absolutní nevědomosti, že se na ně někdo dívá, ba i dokonce, že je někdo fotí. Všechny ty soustředěné tváře a spontánní kreativní taneční pózy uvolněné rytmickou hudbou. Byl to super pocit být neviditelný. Po dofocení jedu převzít Elišku. Vendulka jede do města a já z města, tak se potkáme na půli cesty a dítě si předáme.