Zavolal mi Jiřík a nakonec jsem si popovídala i s Evičkou...to potěšilo. Moc doufám, že už konečně budu moct na Jirkovo Etno a vyrušovat ho svým zpěvem. Jídlu sice dám více, než po operaci, ale i tak žádná sláva. Ani svaly nejsou, co bývaly. Váha mi to jasně ukazuje. Tak zkusím něco sníst. Podívám se na balkon, jaké se tam dějí změny. Pak se vracím ke svým "radostem", jako je doplňování krytí, aby bylo při ruce. Díky endometrióze musím hodně regulovat potraviny. A není vždy snadné vybalancovat všechny zákazy dohromady. Něco se najít dá, někdy ale volím nejmenší zlo a držím si palce. Afta mě pořádně trápí. Dám si sprchu.