Ráno si vzpomenu, že si musím ještě vyžehlit košili. Nestíhám, nestíhám, sejdu se s Michalem a podepíšu mu, že u mě bude na praxi. Potom jedu za Zuzkou, kamarádkou z Muni pomáhá, která je teď na mateřský. Viděla můj reel, jak fotím s dědovým foťákem a napsala mi že mi musí něco věnovat. Čekal jsem nějakou pamětihodnost, ale 50 let starý americký Polaroid SX – 70, který jí věnoval !!!Vojta Dyk!!! se slovy: „Až ti přestane dělat radost, tak ho taky někomu věnuj.“, to jsem opravdu nečekal. Celý den z toho žiju a zjišťuju vše o tom foťáku. Udělal jsem na něj jeden snímek hned na zastávce v Bystrci po cestě domů. Druhý udělala omylem Eliška, když si ho prohlížela a potom už tam žádný snímek nebyl. Zjistil jsem, že se papíry do tohohle foťáku právě přestaly vyrábět a já jsem sehnal posledních 5 kazet někde v Praze a nechal si je poslat. Taky jsem byl s Eliškou na očním screeningu a má úplně zdravé oči. Odpoledne jdeme i ven a já hlídám Elišku a Stellinku. Jo a taky jsem byl dneska v posilce!