Vůbec nejpesimističtější den začíná snídáním párků, co mi vůbec nechutnají..Rexíkovi je všecko fuk a spí jak miminko..Venku se udělalo podzimní počasí a Lucka se dala na poznávání a modelování ptáčků..Jedu s Edou pro tabletku na odčervení Rexíka do Frýdlantu ke zvěrolékaři..Zjišťuju, že mě sevřel strach z aut..Jsem jak v začarovaném kruhu, pořád mě tíží vina, smutek a teď nově strach o štěňátko, o všechny a všechno..Mám strach, že už budu jak v černém tunelu, na jehož konci není světlo..Obrovský sloup vysokého napětí mi přijde jako obří pavouk, který jen čeká, aby na mně zaútočil..Asi mi už trochu hrabe..Po návratu domů nás čeká krásný had korálovka a já žasnu, jak je mamka šikovná, je to dort pro známého, co tyhle hady chová..I Barunce je moc smutno, je nějaká vážná a překvapivě klidná..Svěřili jsme jí na hlídání Rexíka..