Ve čtvrtek nás čekal výlet z lyžařského střediska Arinsal k nejvýše položenému, celoročně zamrzlému jezeru Estanys de Montmantell. U posledního jezera bylo ještě spousta sněhu a mlha vytvořila působivou tesknou nostalgickou a tajemnou atmosféru, a tak jsem si připadal jako za severním polárním kruhem, i když ve skutečnosti jsem byl jen pár kilometrů od slunečného Španělska. Ještě jsem vylezl nad jezera, i když jsem pochyboval, že něco uvidím, sedl jsem si na kámen, dal si svačinu a čekal. Měl jsem štěstí mlha se na pět minut rozplynula, a tak jsem udělal pár fotek všech tří jezer, a pak už zase nebylo vidět na krok. K večeři jsme dostali místní specialitu Paalja, což je vlastně rizoto s mořskými potvorami. Ale ty langusty byly fakt úžasné.