V pondělí vstáváme, když ještě Ostrava spí. Vymysleli jsme to tak, že mne bude do práce vozit Anička. Vlastního šoféra jsem ještě neměl, zatím jsem si všechno odřídil sám. V kanceláři nejprve likviduji nepořádek, vše tam je tak jak jsem to 19. srpna opustil. Před polednem jsem hotový a zbytek pracovního dnes věnuji administrativě, pokladně, podkladům pro DPH a podobně. Zpět mne opět veze Anička a doma ve schránce nacházím lístek ke stativu. Takže ještě na poštu, je to teda macek, krabice má přes pět kilo. Zbytek dne se už věnuji jen stativu, je to hračka jak má být. Anička říkala: "ty nožiska, to krčisko, není to pštros?". Tak jsem mu dal jméno Eman.