V šest ráno je nad Ostravou nádherný úplněk a já jsem přesto spal jako nemluvně, asi nebudu moc senzibilní. V autě čekáme, až bude vidět ven, už ty podzimní radosti začínají. Anička vyjíždí sotva se udělají malá okýnka, tankistka jedna statečná. Já se pro jistotu tvářím, že jsem pes. V práci snídám výborné hroznové víno. Máme tady slušně zařízenou kuchyňku a tak si můžeme i něco uvařit. Dnes jsem způsobil na WOL mírný poprask čtvrtkem složeným do jediné fotky. Vypadá to, že to dobře dopadlo a že mne nevyloučí. Odpoledne mne Anička zase veze domů a cestou se stavuje do knihovny ve Vítkovicích. Na náměstí nacházím zajímavý odrazový prostor a tak si tam krátím čas focením. A večer doma jsem zase neodolal západu slunce, konec tohoto proměnlivého dne byl nakonec docela pěkný.