Každý den začínám stejně – výdejem, aby bylo místo pro příjem. Také každé ráno, ale i večer, se podívám z okna a vidím srnky. Kdysi, před více než padesáti lety, jsem si namaloval jejich obrázek, malým kapesním nožíkem jsem si vyřezal z březových větviček rámeček a ten mě provází životem stále.
Nemám teleobjektiv, proto jsem si přiblížil srnku obyčejným dalekohledem 7 x 50 a kupodivu se to povedlo. Srnky se mě už přestaly dávno bát a nebojí se mě ani kocour, který se zrovna zřejmě chystá sežrat kočku .
Mám moc rád večery, obzvlášť západy slunce, kdy větřík ani lístečkem nepohne a neudělá ani sebemenší vlnku na nádrži s vodou. Až takový je tady někdy klid.
Když večer končím s prací a procházím sklepem, kde se najde skoro úplně všechno co bude možná ještě jednou k něčemu potřebné, dám dobrou noc pavoučkovi, který do mého domu nosí štěstí.