Hned u schodů na břečťanu mě zdraví pavouček. Je neděle, jdu do kostela děkovat Bohu za tento týden a zároveň jej poprosit jak to dělají ostatně všichni co tam chodí, aby Bůh osvítil duchem svatým všechny mocné tohoto světa, kteří nám vládnou. Aby při honbě za majetkem nepřivedli naši modrou planetu do katastrofy, protože na jejím prahu sebezničení se už nacházíme.
Ještě jdu poděkovat na hrob našich rodičů za to, že nám připravili lepší život než měli sami. No a pak malá zastávka v marketu, abych nepřijel za svou dcerou, zetěm a vnoučkem s prázdnýma rukama. Vnouček je šikulka, je mu rok a 4 měsíce a jak si krásně osvojuje návyky nutné pro život. Po odpoledním spánku jdeme do parku, kde ho okouzlila lanovka. Kdo ví, co z něho jednou bude? Možná, že jednou bude sedět tam vzadu ……….
Cestou zpět jsme zjistili, že houby nerostou jen v lese, ale i v parku.