V pondělí mám poslední (doufám) kontrolu zlomeniny kotníku. Známá chodba, známé nohy, jen sádra chybí. Sedmý rentgenový snímek. Vždy mne (jako analogového fotografa) fascinovala rychlost, jak ten snímek dovedou vyvolat. Je to přece klasika, tedy vývojka, ustalovač, obojí musí být systém Rapid. Dozvěděl jsem se, že to vyvolává automat, který to zvládá za cca 2 minuty. Já jim to změřil, od opuštění stolu do převzetí snímku. Klobouk dolů. Prý je všechno v pořádku a tak papa Hornická polikliniko, cítím vděk, ale rád tady už nepáchnu. Doma v deset mne čeká žlutá pilule a prima oběd. Odpoledne opět prospím, jsem prostě spavej. Venku je stále krásně, po probuzení cvaknu jednu žaluziovku. Televizní večer nabízí nepřebernou řadu seriálů, tenhle už nabírá úroveň Venezuelských novel. Myslím, že historici jednou naši časové etapě dají přídomek "seriálový". No, ještě kralují různé rádoby reality show nebo pátrání typu "Hledá se ... největší prd". A většina národa to baští, to je také fenomén.