Konečně sádra dolů, už se nemohla dočkat, čeká jí sice rehabilitace, ale to je už procházka růžovým sadem,... ráno to vypadalo úplně romanticky, je čtvrtek a přeci jen notný kus pracovního týdne uplynul, tak i nějak líp se dejchá, teda jen obrazně, pořád nejsem vůbec fit,... trochu sci-fi, periferně zachycený pohled v odrazu mi nedal, a tak kroužím po jezdících schodech ještě jedno kolečko,... pan redaktor si musel počkat než mohl se mnou pracovat, rychlá dohoda co a jak, mám rád, když lidé ví, co chtějí,... pohled do jiné dimenze,... mistr „špejlík“, daj mě toho tak dvacet deka..., tady „hjůůůstn“, udejte svou polohu... občas si tak mezi tím množstvím techniky v kanceláři připadám, stroje jsou na nás dva v přesile,... cestou domu jsem minul „bazén“ na silnici a tady se taky něco děje,... „pudu spinkat tatínku, s tebou, a pustit pohádku...“, povídal drack mrňavej, sice kašle dost děsivě, ale je už zase veselej a hlavu plnou lumpáren.