Čas od času trpím nespavosti a dnes je ten den. Nojo, je úplněk. Vstávám kolem půl čtvrté a z toho času je první fotka Ostravy. V televizi je zrovna záznam koncertu Folkfórum v hale v Ostravě-Vítkovicích ze 7. 12. 1989. Závěr patří Karlu Krylovi, který nám přeje ať si tu sametovou revoluci nenecháme ukrást. Možná je to dobře, že už nevidí, co se tady dnes děje. Dnes máme výročí a máme dovolenou. Pravidelně jezdíme na výlet, ale venku je tak hnusně, že to odložíme na pondělí. Místo výletu si doma uklidíme. Když tak koukám na ten prach, co dýcháme moc dobře mi to nedělá. Vyzdobíme si velikonočně byt (pro sama kuřata už není kam plivnout) a vyrazíme na chvíli ven. Na oběd, do knihovny a nějaké drobné nákupy. Hele, budu mít prima Velikonoce. K výročí jsem od Aničky dostal hrníčky na presso, hned je zkoušíme. Jsou bezvadné. Večer vyrábím pro mámu fotoknihu srazů jejich spolužaček ze zdravotní školy.