Nálada, ta podivná směs pocitů. Ráno prázdné, se zdravou snídaní a dohánění úkolů. Kvůli ničemu, ve škole to přece za nic nestojí. Když pár lidí nedorazí, přejde chuť na všechno, den se zdá zbytečný. Stačí ale přijít domů, tam je věcí!!! Vyrážíme do lesa, kde je to jako v zeleném skleníku, zelená střecha, zelený koberec, všude samej buk! Znám jen málo věcí, který jsou tak krásný, jako jarní bukovej les. Fotíme, dýcháme. Stihly jsme i popadnout brusle, dorazit k Tomovi, dnes má krááásných 20 let! Já se do lesa vracím, je to bááječné místo k přemýšlení a učení :) A ještě jsem si roztrhla kalhoty......No uf, to by bájo den! :)