Má ranní "úhledná hromádka" ze včera:). Autoportrét z míst, kam jednou musíme všichni:). Detail z výstavy pana Cejnara - hlava ještěra. Můj odraz ve skle vrátnice našeho muzea. Odpoledne moji kluci shazují sníh ze střechy nad schody. Adámek si každý den musí aspoň jednou kousnout do rampouchu. V podvečer jedu na naši konverzační hodinu a půl angličtiny. Vlevo Petr, výborný, ale smutný muž, vpravo Pavel, výborný, většinou veselý muž. Vracím se domů večer, Adam na mě čeká, mele už ale z posledního... A pak ještě dorazí kamarádka Jitka. Má starosti, jsem jedno ucho.