Na téhle křižovatce musím vždy počkat, až přijede nějaké auto. Kolo jaksi čidlo nezachytí. Můj oblíbený šátek se definitivně rozpadává, co já budu dělat. My tady vlastně říkáme: "co budeme robiť". Koupil jsem si na oběd šunkové klobásy v kantýně. Ty šunku neviděly ani z rychlíku a byly dost hnusné. Práce, práce, práce, opět se mi nedaří a chybu kterou hledám už pár dnů zase nenacházím. Ještě že mám ten relax na kole. Cesta kolem řeky už mi asi letos končí, ono to tady vždy tak zaroste, že to bez mačety nepůjde. Z husté džungle přes městečko bezdomovců vyjedu přímo u Nové Karolíny. Mám náhradní šátek, ale ten mi tak nesluší, jak můj černý puntíkatý. Co budeme robiť? Také dnešní večerní nebe je zajímavé.