Ráno vyrážíme s Luckou na nákup do Frýdlantu..Cestou sledujeme přehradu Šance, je celkem málo vody..Je pošmourno a deštivo..Lucka přímo "zapadá" mezi figuríny jednoho z obchodů..Po zpáteční cestě po tajnu svačíme v autobusu, aby nás řidič nezmerčil:-)A lije jak z konve..Odpoledne asi tak na dvě hodinky přestalo a udělalo se krásně..To se hodilo, přijela návštěva, děda povozil Kristýnku..Pak už bylo až do večera deštivo a smutno..Je to právě rok, co umřel náš Kubík..Ale bude to právě rok, co jsem dostala další šanci být šťastna, co přišel Rexík..Růže, co Honza vystřelil na pouti, je pro Kubíka, jdeme ho pozdravit..I smutek je v životě potřeba, už proto, aby se člověk uměl radovat a vážil si toho, že se radovat smí..