Celý celičký den jsem v kuchyni, děti na táboře přečkávají déšť a já pláči nad kyblem cibule. Co má člověk fotit, když se děje celý den to samé? Od hory talířů k hoře hrnců, do myčky, z myčky, bordel sem a bordel tam. No jo, život má i tyhle stavy. Vždycky ale vysvitne světlo, třeba v podobě babiččiných borůvkových knedlíků!!! Mňam!