Pondělí, vstala jsem před pátou. Čeká mě cesta do kanceláře v Praze. V noci zase chumelilo, přiznávám, že než začnu škrabat okno, zkouším, zda stěrače nevytvoří aspoň potřebný průzor. Cesty do a z Prahy mám ráda (tedy pokud celou cestu nechumelí). Jakmile se prodlouží den, užívám si ráno ve zpětném zrcátku východ slunce a večer pak jeho západ. Jako bych cestovala proti času :-). Do kanceláře se těším hlavně na kolegyni Petru, čeká své vytoužené miminko a tak mám o radost víc, kterou si s ní stále užívám! Kolem šesté se vracívám domů a všímám si, že dny už se nezkracují tak dramaticky, takže věřím, že jaro je za dveřmi! Než přejedu Prahu je ale tma tmoucí. V Pardubicích zase chumelilo. Syna navštívil kamarád, taky tráví přípravu na maturitu u kytary, je to dobrý kamarád :-). Udělala jsem klukům večeři, odepsala na poštu, která přišla, když jsem byla na cestě a ochutnala trochu vína z karafy od Ježíška.