Připadá mi, jako by byl můj život jako přesýpací hodiny. NIkdy se nepřesypou, jen se naklánějí ze strany na stranu a vždycky má nějaká strana navrch. Tohle je už snad definitivní. Rodiny z Anglie mi odpovídají, pomalu ale jistě tam mám jistou práci. Pluje ve mě pocit nedočkavosti, až to všechno nafotím, až tu budu mít další týden z Anglie:) Letadlo a cihlové domy. Touha poznání ve mě roste a já se nemůžu dočkat...Ale ještě jsem stále doma, přivezli nám dlažbu na výjezd, posekala jsem zahradu a navštívili jsme druhou babičku, zrovna sbírala jablka. "Ježindeči Ivetko, to mi odjedeš na tak dlouho?!"...:)