Aduš peče buchtu z cukety, jsme teda zvědaví. Já peru a jedu si pro občanku. Dnes je to přesně rok a čtrnáct dní, co jsme se s mým kamarádem Péťou neviděli, v kontaktu nás držel jen telefon. Tak si přivezl přítelkyni, kterou jsem mohla konečně poznat, probrali jsme, co je nového. Za rok se toho stalo celkem hodně, no uznejte. Tak je fotím, aby si měli co vyvěsit do jejich bytu. Příjemné setkání...Změnili jsme se hodně, za ten rok? Už nejsme školáci, máme svůj život napospas. Něco ale přece zůstává...to maličké dítě, ze kterého jsme vyrostli, někde tam je schované :)