Protože je tak krásný den a my se sebe nemůžeme nabažit, vyrážíme s Verču hned ráno běhat, cestu zpět ale ovšem projdeme běšky a filosofujeme o životě. Pak nějakou práci na zahradě a po bytě, odpoledne musíme probrat to, co jsme ještě nestihly u rybníka. Mluvíme o všem, o smrti a o tom, co je asi tak po ní, o práci a o studiu, o smyslu a hledáme, co vlastně chceme. Slunce žahne. Navečer mám fotozakázku, nejdřív se fotí jenom Domča, protože jak je známo, děti projeví svoji agresi kdekoli a tak jsme svědky pláče a řevu. Jakmile si ale slečna oblékne šaty, vše je v pořádku a dokonce se k bráchovi tulí:)