Zůstanu doma. Loket mne stále bolí a na noťasu se mi pracuje líp než s myši. Ráno zkontroluji Ostravu, jo pořád tam je. Nějaké vitamíny na regeneraci po víkendu. Ani nevím, jestli už jsem vám ukázal Aniččin žabinec. Dopoledne pracuji a odpoledne si vyrazím na zmrzlinu. Jahodovou. Zpět kolem Bezruče (to je ten důl z Vizionáře: Tam není napsáno Terezka ... ) a zpátky domů. Tam číhá hladová kočka, tak nakrmit a zase práce. Večer fotografické resty a kontrola řetízku, jestli ho dobře opravili. Teď ještě k YoL: Objektivy nedokážu spočítat, ale bylo jich hodně. Jsem hold hravý. Také jsem vám tady představil celkem 96 (uf, to bylo počítání) svých příbuzných, kamarádů a přátel. Nestihl jsem všechny, s některými jsem se za ten rok nesetkal a některé jsem prostě s ohledem na okolnosti nevyfotil. Někteří za ten rok díky WoL přibyli. Nevím jestli je to málo mebo moc. Ale když se tak na to zpětně divám, tak si uvědomuji jak jsem šťastný člověk a kolik znám lidi, na které se mohu spolehnout.