MOnotónosti prázdných dní se linou časem, vážím si kufr, achjo, dvacet kilo na čtřičtvtě roku? Jak to mám proboha udělat? Slušné košile do restaurace to chce vyžehlit, piano "vypilo" svoji vodu z jihlavanky, mě zas vyhládlo. Celý den měním pozici od počítače, kde hledám byt a zkoumám svět v Londýně, ke kufru, když si vzpomenu, co si ještě musím vzít a co musím vyhodit. Je to blázinec. A počasí nevěstí nic dobrýho.