Nikdo mi ještě nedal výlet k narozeninám do Olomouce, dosud jsem ještě nikdy nebyla v Olomoucké univerzitní knihovně a neviděla tolik knížek o filosofii. Nikdo mi nekoupil knihu do letadla v antikvariátu na ulici. Nikdo mě ještě nevzal do kavárny na střeše. Tak krásný den tohle byl! Čas neexistoval a přesto strašně utíkal, v muzeu moderního umění, kde jsme byli s Martinem hodinu a půl, pak arcidiecézní muzeum a výstava fotek v kavárně. Pizza na dvorku filosofické fakutly a den je pryč. Loučení a známá věta dávej na sebe pozor nesoucí trýzeň a smutek. Mám smíšené pocity, ale přesto - když víte, že můžete s někým zažít nejepší dny v životě, proč se trápit? Vždyť se v zimě uvidíme zas:) Nejlepší přítel je stále nejlepší přítel:)