Nesplnitelné přání, až mě píchlo u srdce..Kubík, kdyby se mohl vrátit aspoň na jedinou minutu..Ke mně zpátky..Ale to nejde, všechno by bylo jinak..Mám prostě takové to smutnoráno, kdy se mi chce hlavně strašně moc brečet.. Naštěstí je to u mně jen krátkodobá záležitost a depky si moc nepěstuju..Většinou spolehlivě zabere příděl práce, ta léčí a zušlechťuje..Máme rýži a kuřecí masíčko jako čínu:-)To děti mají rády..Já a já, brala bych klidně jedny ruce navíc..Ale, tady někdo tomu obědu moc nedal, Luci:-)Odpoledne jdeme poprvé nově otevřeným podchodem v Hrabůvce a je to obrovský rozdíl, žádný puch, voda pod nohama, spousta světla, široká schodiště a dokonce se pamatovalo i na postižené..První šiky čertů již útočí z regálů..A i večer útočí, světla je čím dál méně, zas je mi smutno, asi to na mně má vliv..Nikdy jsem tomu nevěřila..