Otevřu oči, vidím tu nádheru venku, popadnu foťák, vyběhnu z chaty, ty hromské schody beru po dvou... v poklusu cvakám a cvakám a cvakám... a vůbec nic mě nebolí, jsem v tranzu...a po půl hodině je po mlze a já nemám už co fotit... a v tu chvíli mě zase všude píchá a bolí a sotva se dovleču zpět do chaty, mám hlad, mokré nohy...ale jsem šťastný...znáte to?...v blízkém Soběnově je pouť, taková vesnická, ale se vším, co k ní patří...i nepatří...spousta blbostí...to také znáte...odpoledne jedu za synem Ivanem do Chvalšin a zastihnu ho, jak jinak, při práci...na staré chalupě nebude práce nikdy hotová...mají tam dalšího pejska - nalezence - nedávno se ho, odhozeného na okraji obce, ujali...a všichni dohromady se mají rádi...a to je taky dobře...