27. srpna, a to znamená jediné... Koncert Red Hot Chili Peppers, na kterej už nám asi půl roku ležely lístky ve skříni.den začal nostalgicky /2/, u Janišky jsme si četly naše staré "dopisy", projížděly jsme San Piegem /Pardubicema./, prošly se trochu po Praze a furt nám nějak nedocházelo, že za pár hodin budem sedět na tribunách a čekat na Papričky. Nejemotivnějším momentem jsme překvapivě vyhlásily stání a čekání ve frontě mezi všemi stejně se těšícími lidmi, bylo to kouzelné. A pak když a najednou zazněly úvodní tóny Under the Bridge, my se objaly a začaly zpívat. nezapomenutelné. Díky za tento den.