Puvodne jsem mela jet az o seste hodine vecerni, mamka mi ale volala a udelila povel, at jedu drive, toto vedlo k velke nahode, ze jsem na Moravenku nakonec jela se svym spoluzakem ze zakladni skoly, nevideli jsme se 15 let, cesta byla prijemna, byt sem tam nejaka kolona, nevadi, nevadi :-)/A uz konecne Palava, znameni, ze jsem doma, vnitrne citim, ze sem patrim/ ano ano, nasa zpevacka/ V nasi vesnici zrovna zapadalo slunce/ v nasi ulici/ Valoucha jsme nemohli najit, schovala se pred navstevou, ukryla se ve skrini, samozrejme se tam i zavrela :-D/ najednou bylo vsucde mnoho lidi