Tulipány v okně mne uklidňují. Září z nich pohoda a jistota, že všechno je v pořádku. Udělám si Maté, koupil jsem si ho před vánoci, že si přes svátky užiji a trochu jsem na něho zapomněl. To stáří bude hrozné. Cestou do práce testuji kameru. Je to bída, kvalita je sice velmi slušná, ale záznam se seká. Chtěl jsem ji na kolo a vypadá to, že jsem jen vyhodil $10. Před oknem kanceláře mají havrani sněm, očividně diskutují, jestli už mají letět. Na teploměru je totiž 12 stupňů. Doprostřed dám podkovičku pro štěstí, je nám ho zapotřebí. Myslím, že všem. Odpoledne se dobýváme na ortopedickou JIPku orlovské nemocnice v 8. patře. Zvoníme, telefonujeme, hovoříme s tátou, se sestrou a stále nám nikdo neotvírá. Je to tím, že táta ležím na JIP ve čtvrtém patře. Nakonec jsme se k němu dopracovali. Je docela zřízený, ale snad je to v pohodě. Vyřizuji vzkazy z WoL, těší se, až se na to mrkne. On to normálně přísně monitoruje. Pak setkání s Kubou a večer všechno rozpustím ve zlaté slivovici.