Sladká snídaně i sluníčko v kanceláři mě příjemně naladí na celý dnešní den. Bohužel zpráva od dědečka, že už voda dostala kanalizací do sklepů budovy, pošle dobrou náladu opět k ledu. Hned po práci se vydávám směr Braník a prvně tak vidím běsnící Vltavu na živo. Takhle nějak to vypadá, když se na nás příroda zlobí... procházka po železničním mostě nahání až hrůzu. Valící se voda budí respekt i obavy, zaplavená sportoviště, budovy i tramvajová trať zase úzkost. I když poslední zprávy hlásí, že už hladina Vltavy začíná pomalu klesat, pohled na její rozvodněné koryto působí spíše jak z katastrofického filmu. Cestou zpátky domů potkávám sympatického staršího pána, který potřebuje poradit s průchodností chodníků kolem vylité řeky. Za radu zbloudilému pocestnému dostávám hned nabídku k sňatku - oba ale usoudíme, že 50-ti letý věkový rozdíl je i na dnešní moderní dobu přeci jen moc, popřejeme si krásný den a vydáme se každý svou cestou :-))