Dneska jsme šli s Honzou už dopoledne a jenom po zahradě, protože ve 30 ve stínu by to na chodníku byla sebevražda. Obdivuju kaktusový květ u paní F na verandě a pak razim řešit do města a nakoupit na salát. V tom vedru se nic jinýho jíst nedá. Doma jsem v šoku, protože jsem si nekoupil kukuřici, ale už nikam nejdu. Tak dlouho jsem čekal na nějakou múzu jak vyřešit plakát na strunu, až to přišlo. Ne múza, ale deadline k odevzdání. Zapálil jsem se do tvoření, něco stvořil, rozeslal na schválení a .... ono to prošlo. Už v předmětu jsem psal, že je to vskutku infantilní a .... ono TO prošlo. Neskutečná radost, pár milých slov se sestrou o plakátu po telefonu a když se zeptala jak bylo s Terezou, vyjeli mi oči a přeskočilo srdce. Terezku jsem vyvenčil teda o hodinu dýl, ale zvládla to skvěle. Mamča měla oprávněné starosti. Náš Kazan se chladí na chodbě, já se jdu po chůzi s Honzou schladit k Urbanovi. Náš teploměr ukazuje o hodinu napřed :)